Nejhorší jsou první minuty, které rozhodují o životě či smrti, říká četař ze 153. ženijního praporu

Brzdy skřípou, je slyšet tupý náraz – na zemi leží tělo desetileté holčičky. V tom přibíhá Lukáš Chytil a poskytuje první pomoc. Díky rychlému a pohotovému zásahu tak zachránil jeden mladý život. Jeho čin ocenil i ministr obrany České republiky.

Všechno se událo v půlce července minulého roku. „Jel jsem z práce domů, tedy z Olomouce do Přerova, když jsem na jedné křižovatce zaslechl křik. Uviděl jsem skupinu dětí, které se najednou rozběhly všemi směry. Okamžitě jsem zastavil a běžel zjistit, co se stalo,“ vzpomíná na první okamžiky dopravní nehody četař Chytil z roty logistiky 153. ženijního praporu.

Před vozidlem ležela postava, která nejevila známky života. „Zjistil jsem, že je to malá holčička. Trochu mě zatrnulo, protože jsem jako otec dvou dětí cítil mnohem větší zodpovědnost. Zaklekl jsem k hlavě, kterou jsem jí znehybnil mezi koleny a snažil se přijít na to, co s ní je,“ popsal začátky první pomoci ženista z Olomouce.

Podle zorniček poznal, že je v šoku. „Po krátké chvilce jsem zjistil, že má problémy s dýcháním a začal jsem řešit zapadlý jazyk. Chtěl jsem jí otevřít pusu, ale kvůli křeči to nešlo.“ Nakonec se mu podařilo speciálním manévrem předsunout dolní čelist a uvolnit tak dýchací cesty. „Řekl jsem muži, který mi pomáhal, aby jí vytáhl jazyk. Jakmile to udělal, úplně jsem viděl, jak se celé tělo zhluboka nadechlo. Holčička za chvíli přišla k vědomí a začala plakat.“ Podle Chytila to bylo znamení, že to nejhorší je za nimi. „Mezitím už někdo zavolal záchranku, která přijela téměř okamžitě. Pak už se jí ujali odborníci.“

Teprve potom se dostavil šok a první pochybnosti. „Reagoval jsem prakticky automaticky. I když jsem si pořád říkal, dělám to správně?? Pomůžu jí nebo spíš ublížím?“ Nakonec se ale ukázalo, že rychlý zásah a tzv. rozdýchání jí nejspíš zachránilo život. „To, co se udělá do doby příjezdu záchranné služby, je nejdůležitější. První pomoc je vlastně soubor úkonů, které je nutné bezodkladně provést, aby se člověk stabilizoval a nebyl ohrožen na životě,“ vysvětluje náčelnice praporního obvaziště nadrotmistryně Vladislava Kreutzová.

Právě zdravotní příprava sehrála v kritické situaci hlavní roli. „ Armáda mě naučila, co dělat v podobných případech. Máme tady u nás skvělé specialisty, kteří nám všechno názorně ukáží a vysvětlí. Navíc nám i velitel družstva, rotný Martin Vrbický, vychází ve všem vstříc. Díky všem těmto lidem jsem věděl, co dělat a nebál jsem se zasáhnout,“ vysvětlil svoje získané znalosti v oblasti první pomoci Chytil. Navíc dodal, že to nebyla první situace, při které pomáhal jiné osobě. „V supermarketu omdlela jedna paní, rozbila si hlavu, takže jsem jí volal záchranku a poskytl první pomoc. Když jsem jel do práce, zase jiný pán měl epileptický záchvat. Lidé si mysleli, že je opilý, tak si ho nikdo nevšímal. Já jsem ho šel raději zkontrolovat.  Kolem jeli zrovna policisté, tak jsem na ně zamával a oni mi pomohli. Radši se tu vždycky podívat, jestli je potřeba nějaká pomoc.“

„Je málo takových lidí, kteří dokáží správně zareagovat a ve vteřině se rozhodnout. Zvláště v oboru, ve kterém nejsou přímo kovaný. Jsem pyšný na to, že na četě máme takového člověka, „pochválil svého podřízeného rotmistr Marek Hampapa – zástupce velitele čety oprav techniky, roty logistiky 153. ženijního praporu.

Záslužný čin ocenil i ministr obrany Lubomír Metnar , který ve středu 30. června na slavnostním nástupu při příležitosti Dne ozbrojených sil České republiky předal četaři Lukáši Chytilovi Záslužný kříž ministra obrany České republiky.