Home page > Aktuality > Začátečníci se v Bechyni učili základy lezení i něco navíc

Začátečníci se v Bechyni učili základy lezení i něco navíc

„Nebát se výšek se dá naučit stejně jako jízda na kole,“ říká vedoucí instruktor lezení rotný Miroslav Beneš. O tom se mohli přesvědčit i účastníci Základního kurzu vojenského lezení, který se konal v posádce 15. ženijního pluku v Bechyni. Celkem 5 dní měli na to si osvojit primární zásady a postupy.

„ Pro každého nováčka je zásadní se naučit pracovat s materiálem, aby získal jistotu v tom, co dělá. To se týká především uzlování, jištění a až na závěr samotného lezení. Všechny tyto znalosti pak využijeme v dalším levelu, což je skalní terén. Tam už je to víc o improvizaci a celkově je to rizikovější činnost,“ vysvětluje elementární principy lezení vedoucí instruktor. Právě druhá fáze výcviku, tedy prostředí skal, patří mezi ty oblíbenější. „Do toho jdou už většinou lidé, kteří jsou do lezení víc zapálení. Kromě pohybu ve skalách se učí i číst počasí, překonávat různé přemostění nebo jiné překážky. Tím, že je to vojenské lezení, všechno se dělá v taktické ústroji i se zbraní,“ říká Beneš.

Největším strašákem pro většinu začátečníků je strach z výšek. Podle lezeckého instruktora četaře Richarda Novického je to zakořeněné v našich genech. “My víme, že když spadneme, tak se zabijeme. Proto máme přirozeně strach z výšek a v hlavě se nám zapíná bezpečnostní mechanismus, když máme udělat krok přes okraj. Ale i na to se dá zvyknout.“ Beneš to přirovnává k jízdě na kole. „ Čím častěji budete jezdit, tím míň se budete bát. Stejně je to i s pádem. Když spadnete, musíte co nejdřív znovu nasednout a jet dál. Mně se to stalo už několikrát a pokaždé jsem po návratu z nemocnice šel co nejdřív na stěnu a zase pokračoval v lezení.“ Nejhorší zážitek, na který hlavní instruktor lezení vzpomíná, byl pád z pěti metrů. „Jako na potvoru jsem trefil zády jediný kámen široko daleko. Když pak od doktora slyšíte, že má podezření na zlomenou pánev nebo vnitřní krvácení, moc vám to nedodá. Ale nesmíte se nechat odradit. Odměnou za to je nádherný rozhled z vrcholu hory či skály, který stojí opravdu za to.“

Chybovat je lidské a platí hlavně u začátečníků. „Nejčastějším problémem u našich svěřenců na základních kurzech je nezamykání karabin. Abych to vysvětlil zjednodušeně. Když máte zamknutou karabinu, unese až 3 tuny hmotnosti, zatímco odemčená „pouhých“ třeba 800kg. Ono se to zdá hodně, ale když vám 80kg cvičenec spadne ze dvou metrů, tak v tu chvíli na tu karabinu působí ne těch 80kg, ale odhadem až 500kg. V ten moment chci, aby ta karabina vydržela co nejvíc, a nenechám nic náhodě,“ popsal důraz na bezpečnost Novický.

Právě jištění je hlavní prvek, který se před každým úkonem kontroluje. „Naši instruktoři nás neustále hlídají, jestli vše děláme správně. Mají neuvěřitelnou trpělivost a všechno nám raději desetkrát vysvětlí,“ chválí práci lezeckých instruktorů poručice Kamila Vojtková ze štábu 15. ženijního pluku. Pro ni bylo největší výzvou lezení tzv. na Francouze. „Je to náročné hlavně v koordinaci těla. Navíc víte, že když spadnete, budete se horko těžko dostávat zpátky na lano, pokud nemáte dost síly. Je to velký boj nejen těla, ale i vaší hlavy.“

Fyzička při samotném lezení je podle slov instruktora Novického potřeba, ale není to jen o síle. Musí se při tom zapojit i mozek a trochu taktizovat. „Pokud se leze, tak ve třech krocích. Nejdřív se podívám na cestu, jak je postavená, představím si sám sebe, jak se tam pohybuju. Pak přidávám nohy, protože ty jsou hlavní podpůrný prvek a až potom lezu rukama, těmi se hlavně přidržuji.“ Kromě lezení, kdy instruktoři připravují tzv. boulderové situace (extrémně těžká místa na lezení), kurzanty nejvíce baví i slaňování nebo třeba zajištěná cesta (via ferrata).  

Základní kurz lezení je jen začátek dlouhé cesty, pokud se člověk chce stát profesionálem. “ Musíte projít zdokonalovacím kurzem, pak instruktorským kurzem na Jakuba a na skály. Následuje účast na zdokonalovacích výcvicích pro instruktory, jako je např. ledové lezení, s cepíny a mačkami, což je nádherný zážitek, ale člověk už musí mít něco za sebou, protože na těch ledech- ty moc neodpouští,“ vysvětluje vývoj lezce Beneš.

 

Fotogalerie

Nahoru