Vrchní praporčík - autorita i pomoc

Převážně morální podporu v současné situaci poskytují svým vojákům vrchní praporčíci. Nejen proto nadpraporčík Robert Sochor vyráží pravidelně na jihočeské hraniční přechody, kde se od půlky března střídají v nepřetržitém vojenském nasazení příslušníci 15. ženijního pluku.

„Mým úkolem v této době je hlavně předávat informace. Vojáci se mnou debatují o svých potřebách či problémech a já se pak snažím tuto informaci buď předat dál, nebo nějakým způsobem vyřešit,“ upřesňuji svoji roli vrchní praporčík.

Jednotlivé rotace se na čtyřech hraničních přechodech, na kterých vypomáhají ženisté policii ČR a celním správě s kontrolami vozidel, střídají po deseti dnech. I když jsou pozice i místní podmínky pro každou směnu v podstatě stejné, situace ve státě a nařízení vlády se neustále mění.

„ Vojáci jsou samozřejmě připraveni na všechno a nemají s tím větší problém. V podstatě jsou to jen maličkosti, které s nimi řeším. Co je ale zásadní, že je tady někdo, kdo jim hned po veliteli, psychologovi a kaplanovi naslouchá a chce jim pomoci,“ dodává Sochor.

Společně s vrchním praporčíkem 15. ženijního pluku se za svými vojáky vypravují i vrchní praporčíci třech podřízených praporů. Někteří kromě dobrého slova přivezou i něco dobrého na zub.

„ Společně ještě s poručicí Martinou Novákovou jsem napekla povidlové koláče, které jsme s velitelem 153. praporu rozvezli po všech čtyřech přechodech. Celkem jsme nacestovali kolem 800 km a podle mého názoru a i ohlasu našich vojáků to stálo za to, “  prozradila vrchní praporčice 153. ženijního praporu v Olomouci Bronislava Smetková.

Funkce vrchního praporčíka má široké mantinely. Kromě osobního kontaktu s vojáky zodpovídá za vojenské vystupování a ustrojenost příslušníků svého útvaru, má za úkol podporovat rozhodnutí velitele pluku, podílet se na rozhodování o zařazení adeptů na jiné pozice v rámci kariérního růstu praporčického sboru, podávat návrhy na udělování resortních vyznamenání, účast na celé řadě komisí (např. FKSP, PRCH…) a spousty dalších.

„ Ze všeho nejvíc ale upřednostňují přímý kontakt s vojáky. Jsem otevřený jakékoliv diskusi, i s tím posledním vojákem pluku. Myslím si, že to je hlavní myšlenka a poslání vrchních praporčíků armády České republiky,“ doplnil nadpraporčík.