Vrchní praporčice Bronislava Smetková: V mé práci byla klíčová empatie

V uniformě strávila 26 let. Byla jednou z prvních žen na pozici vrchní praporčice, kde jako zástupkyně něžného pohlaví setrvala zatím nejdéle v historii české armády. Bronislava Smetková nyní odchází do civilu a říká, že na své poslední roky u 15. ženijního pluku nikdy nezapomene.

U armády většinou pracovala jako spojařka a svoji kariéru zakončila u 153. ženijního praporu v Olomouci jako vrchní praporčice. Tuto funkci vykonávala celých pět let.

„Bylo to pro mě úplně něco jiného. Jako spojařka jsem se zaměřovala jen na jednu oblast. V nové roli jsem mohla nahlédnout pod pokličku všech odborností. Bylo to hodně zajímavé a díky tomu jsem se mohla hodně rozvíjet,“ okomentovala své začátky na novém místě Smetková.

Práce vrchního praporčíka, který je poradcem velitele pro hodnostní sbory mužstvo, poddůstojníci a praporčíci, je podle ní důležitá především z lidského hlediska. „Kromě jiných povinností jsem za svůj úkol považovala hlavně podporu stříbrných (pozn.: výše uvedených hodnostních sborů). Chtěla jsem, aby se na mě mohli s čímkoliv obrátit, pokud by nechtěli navštívit našeho psychologa nebo kaplana, který je od nás poměrně daleko.“

Jak prozrazuje, ze začátku se potýkala s jistou nedůvěrou. „Že se mají svěřovat ženě, se zdráhali jak kolegové vrchní praporčíci, tak ostatní vojáci. Nebyli na to zvyklí.“ Nedůvěra ale brzy opadla: „Myslím, že postupem času pochopili, že se snažím svoji práci dělat co nejlépe a že to se všemi myslím dobře. A vztahy se uvolnily.“

Vedení lidí musí být v genech

Na tuto pozici se podle Smetkové člověk nemůže připravit, měl by to mít v sobě. „Důležitá je empatie. Jestliže se nedokážete vžít do problémů člověka, se kterým mluvíte, pak to nemůže nikdy fungovat. Na jednu stranu by měl být člověk přátelský, ale zároveň si udržet pořádek, mít autoritu. Domnívám se, že s tím jsem problémy neměla.“

Bronislava Smetková během pěti let zažila jako vrchní praporčice povodně, covid i tornádo. „Náš prapor, potažmo 15. ženijní pluk, je v posledních letech v plném nasazení. Tlak na psychiku lidí je tím pádem mnohem větší, a proto i role vrchního praporčíka je v současné době velmi důležitá. Jsem ráda, že jsem toho všeho mohla být součástí.“

Vojáky vymění za děti

Bronislava Smetková nyní odchází do civilu, kde bude pracovat jako pedagogická asistentka na základní škole. „Ráda pracuji s lidmi a chtěla jsem u toho zůstat. Jen jsem vyměnila věk 18 plus za mladší. Doufám, že zúročím zkušenosti, které jsem v armádě získala. I když mi bude smutno po lidech, od kterých odcházím, těším se na všechno nové, co mě čeká.“

• Armáda ČR má v současné době 106 vrchních praporčíků (včetně Vojenské policie a Hradní stráže), kteří působí u jednotek typu prapor a výše. U rot slouží vedoucí praporčíci.
• Vrchní praporčík je poradcem velitele pro hodnostní sbory mužstvo, poddůstojníci a praporčíci.
• Vrchní praporčík jako nejnižší článek velení zajišťuje tok informací, a to oběma směry. Od velitele k poslednímu vojákovi a od posledního vojáka k veliteli. Je také důležitým poradním prvkem velitele a jeho pravou rukou.
• Systém vedoucích a vrchních praporčíků je v české armádě zaveden od roku 2003. ČSLA měla tzv. staršiny, šlo nicméně o neoficiální funkci.