Potápěči z Bechyně si sáhli téměř na dno

 Vyzdvižení a transport břemene různé velikosti nebo montáž konstrukcí pod hladinou. Tohle všechno nacvičovali potápěči 15. ženijního pluku z Bechyně. V krásném prostředí zatopeného břidlicového lomu kousek od obce Svobodné Heřmanice na Opavsku se necelá dvacítka statečných dva týdny připravovala na situaci, kdy budou muset zasáhnout. 

„Hlavní rozdíl mezi vojenským potápěčem a tzv. potápěčem integrovaného záchranného systému je v samotném zaměření. My máme za úkol převážně ženijní činnost např. prozkoumat vodní překážku. V období války kontrolujeme vodní hráze nebo stavby, jestli nejsou podminované anebo naopak máme za úkol tyto objekty zničit za použití min a jiných výbušných zařízení. Policejní a hasičské jednotky mají hlavní funkci záchrannou, pátrání po osobách apod. „upřesňuje svoji roli vojenský potápěč nadrotmistr Karel Háječek. 

Cíl je jasný. Jít pod vodu, splnit zadaný úkol bez ztráty materiálu nebo poškození zdraví. Rozmanitost cvičení je v zadání úkolu, povětrnostních podmínkách, viditelnosti pod vodou a v osobách, které spolu musí spolupracovat. Potápěči se pohybují v hloubkách okolo 35 m (což je výška např. dvanáctipatrového paneláku) v závislosti na dosaženém stupni kvalifikace a zkušenosti ve stanoveném čase ponoru. V této hloubce, tedy téměř až na dně lomu, na ně působí tlak 4 atmosfér, což je čtyřikrát vyšší než na hladině. V takto ztížených podmínkách navíc musí fungovat za umělého osvětlení. Kvůli špatné viditelnosti je důležité i správné předávání signálů mezi potápěči. 

„Při výcviku dochází k předání teoretických a praktických zkušeností a znalostí problematiky a případná rizika od zkušenějších potápěčů. Potápění je vysoce riziková a náročná činnost, kdy mírné opomenutí znamená poškození zdraví a v horším případě ohrožení života potápěče,“ konstatoval řídící potápěčských prací a zároveň potápěč cvičitel rotný Lubomír Šimek. 

Nejhorším možným scénářem je nehoda potápěče ve větší hloubce. Právě proto ženisté nacvičují i záchranu a transport zraněného do dekompresní komory DK HAUX. 

„Toto zařízení slouží k léčbě a zmírnění následků nehod pod vodou, dekompresní nemoci, např. když se potápěč musí z nějakého důvodu rychle vynořit. Kromě ženistů se tohoto výcviku účastní také zdravotní personál, který dohlíží na zdravotní stav potápěčů při akci,“ dodává Šimek. 

Každý rok zkouší potápěči z Bechyně a Olomouce nové metody, postupy a vybavení. Materiál musí pravidelně udržovat, aby nic pod vodou neselhalo. Pokud se ale něco nečekaného stane, musí každý z účastníků vědět, co má dělat. I proto je tato profese nejen fyzicky, ale i psychicky náročná.