- 5.12.2019
Byl to vynikající průzkumák a potápěč, armáda byla jeho celým životem…Jeden jediný okamžik všechno změnil. Nyní mu jeho svět řídí ne velitel, ale invalidní vozík. V nejtěžších chvílích mu pomohli jeho kolegové ve zbrani a nezapomněli na něj ani dnes.
Jsou to více jak čtyři roky, kdy bývalý rotný Jakub Kosek spadl do čtyři metry hlubokého hradního příkopu. Z jeho obratle se ulomil kousek kosti, který mu uvízl v míšním kanále. Od tohoto okamžiku se jeho celý svět obrátil vzhůru nohama. „ Musel jsem na dvě operace. Nejprve jsem byl v nemocnici v Olomouci, pak v Ostravě. Verdikt doktorů zněl jasně – těžká paraparéza obou dolních končetin. Tzn., že s těma nohama můžete trochu pohnout, cítíte je, ale nikdy se na ně nemůžete postavit, ty svaly prostě nefungují, jak mají. A tak jsem se na závěr nemocniční anabáze učil tři měsíce v Kladrubech, jak žít na vozíku.“
Bývalý průzkumák 153. ženijního praporu v Olomouci a cvičitel potápěčů se musel během krátké chvíle dát dohromady nejen po fyzické stránce, ale hlavně té psychické. „ Byl na tom hodně špatně. Hlavně kvůli tomu, že sám v tu dobu nevěděl, co bude dělat. Jakým směrem se jeho život bude ubírat, protože ten dosavadní pro něj skončil. Snažili jsme se ho povzbudit, tak jsme za ním jezdili do nemocnic i do Kladrub,“ vzpomíná na těžké chvíle svého kamaráda rotný Petr Procházka z ženijní roty 153. ženijního praporu.
„Možná to zní jako klišé, ale v té složité době mi nejvíc pomohla rodina a kamarádi. V nemocnici nemohli uvěřit tomu, kolik lidí za mnou pořád chodilo. Nakonec mě museli dát na samostatný pokoj, protože si ostatní pacienti stěžovali, že tam nemají klid. A to všechno mi dodalo sílu pokračovat dál, i když úplně jinak,“ dodává Jakub.
Kromě psychické podpory byla důležitá i finanční pomoc. Na Jakuba se složil celý útvar a kromě toho přišla pomoc i z vyšších míst. „ V té době se mi podařilo jako jeho veliteli roty zařídit od tehdejšího ministra obrany nevratnou půjčku 180 tisíc korun. Společně s vybranými penězi na útvaru se tyto finanční prostředky použily na vybudování bezbariérového vchodu do bytu, nákup invalidního vozíku a dalších věcí,“ vysvětluje velitel ženijní roty kapitán Ján Schneider.
Čtyři roky uplynuli a Jakub našel svůj smysl života hlavně ve své zálibě, kterou měl už před úrazem, a to ve střelbě.“ Když jsem byl v Kladrubech, tak tam si mě našel náš soused, který má už dlouhou dobu amputovanou nohu a střílí za handicapované sportovce. Přes mé rodiče mě pak kontaktoval, že když budu chtít, ať se ozvu a začneme střílet. A tak jsem tedy začal.“ V současné době je Kuba správcem střelnice v Prostějově. Podílím se na výcviku Městské policie, bezpečnostních agentur a spousty další. Je kapitánem reprezentace ČR tělesně hendikepovaných střelců a závodně střílí ze vzduchových zbraní. Díky tomu jezdí po celém světě. Před měsícem se vrátil z Mistrovství světa v Austrálii, kde se propracoval mezi nejlepší světovou dvacítku a vystřílel si tak účast na Paraolympiádě v Tokiu.
Kromě toho nezapomněl ani na armádu. V rámci vzdělávacího programu POKOS vypráví svůj příběh dětem ze základních škol. „ Občas bych potřeboval, aby den měl aspoň 25 hodin. Jsem vytížený na 120% a to mi vyhovuje, ale na své bývalé kolegy z práce si vždycky čas najdu, “konstatuje bývalý průzkumák. To potvrzuje i jeho bývalý velitel Schneider. „ Jakub je pořád součástí naší roty, našeho kolektivu. Když organizujeme nějaké akce, vždycky ho zveme a rádi ho vidíme. Kdykoliv potřebuje s něčím pomoc, neváháme a jdeme do toho. Kuba pro nás byl vždycky skvělým vojákem i kamarádem, a takový pro nás zůstane napořád.“
Pokud by chtěl někdo podpořit vojáky, kteří kvůli své službě vlasti nebo nešťastné náhodě skončili podobně jako Jakub na vozíku, nebo byli jinak doživotně omezeni, může přispět do Vojenského fondu solidarity. V týdnu od 1. do 8. prosince navíc ministr obrany ČR Lubomír Metnar vyhlásil Týdnem solidarity. Pojďme tedy pomoci našim přátelům ve zbrani!!!
Fotogalerie
