Multitasking pod vodou – jedna z dovedností vojenských potápěčů

Potopit se do hloubky 34 metrů, ve 4 stupních Celsia a v úplné tmě zvládnout přeřezat dřevěnou konstrukci. To byl jeden z úkolů mezinárodního cvičení Open Water 2021 v břidlicovém lomu Šífr u Svobodných Heřmanic. Potápěči 15. ženijního pluku a ženijního praporu Sereď tady vylepšovali svoje schopnosti a dovednosti celý minulý týden.

Hlavním cílem výcviku bylo ujednocení potápěčské činnosti. Ať už se to jednalo o průzkum nebo různé další činnosti pod vodou. „ V současné době nemáme moc zkušených potápěčů a potřebujeme je vycvičit na určitou úroveň. Proto je to hodně o vzájemném předávání informací,“ přiblížil hlavní účel celé akce řídící zaměstnání poručík Michal Strejc.

Každý potápěč má svého tzv. buddyho, neboli partnera, se kterým se potápí a který na něj dává pozor. „ Vytvořili jsme mezinárodní dvojice, což bylo super. Ti ostřílenější tak mohli předávat své zkušenosti těm, kteří toho ještě nemají tolik napotápěno,“ poznamenal desátník Jaroslav Konečný z velitelské roty 153. ženijního praporu. 

Svého sparing kolegu si mohli prověřit hned na začátku při tzv. autobusu. Při této aktivitě se ukáže, jak je každý jedinec schopný držet stejnou hloubku během ponoru (tzv. TRIM) společně s ostatními  potápěči. „ Jeden tomu velí a ostatní plavou ve dvojicích za ním. Vypadá to opravdu jako autobus, proto tomu tak říkám.  Jedná se o poznávací ponor, aby si všichni zmapovali, v jaké jsou lokalitě a jak vypadá lom pod vodou. Podle mě je to jeden z nejhezčích ponorů,“ popsal pouze část nabitého programu Strejc.

Jak ale poznamenal, třešničkou na dortu celého výcviku byly podvodní skútry a hlavně dekompresní ponory. „ Neděláme to moc často a je to už aktivita pro zkušenější. Ti si ponor nejdříve pečlivě naplánují podle dekompresních tabulek, které určí zastávky během ponoru v dané hloubce na daný čas. Zastávky slouží k tzv. vysycení zbytkového dusíku z těla. Na dekompresních místech byly uloženy i náhradní láhve pro případ, že by jim docházel vzduch.“  

Velkou výzvou pro každého potápěče je plnění různých úkolů v 34 metrové hloubce, tedy úplně na dně břidlicového lomu. „ Pracujete ve chladu, tmě a ještě pod velkým tlakem. Ten vám působí na mozek a ovlivňuje vám schopnosti se správně rozhodnout a vnímat racionálně celou situaci,“ přiblížil náročnost hloubkového ponoru nadrotmistr Michal Ščepko ze ženijního praporu Sereď. Zároveň dodal, že po vynoření má člověk pocit, že uběhl 21 kilometrovou trať.

Právě práce pod vodou odlišuje vojenské potápění od toho civilního. „ V civilu se jdete pod vodu kochat, užívat si samotný ponor. Zatímco v armádě máte zadanou práci, kterou musíte vykonat. A to mě na tom baví,“ doplnil Konečný.

Mezinárodní výcvik se spřáteleným ženijní praporem ze Slovenska se koná pravidelně jednou ročně. Potápěči 15. ženijního pluku se v břidlicovém lomu ale pravidelně potápějí 3krát až 4krát do roka. Jedním z důvodů jsou i tzv. odpotápěné hodiny, které musí splňovat a bez nich by přišli o své licence.