Lezení na novém – ženisti trénují na opraveném Jakubovi

Novinky v podobě nového skalního profilu nebo sklolaminátové šikminy čekaly na účastníky základního kurzu lezení v posádce Bechyně. Výcvik na trenažeru Jakub se tady konal vůbec poprvé od generální opravy lezecké stěny.

„ Vyměnili nám profilové desky. Pro účastníky kurzu jsou tak k dispozici zajímavější lezecké cesty. S novými chyty navíc budeme moci trasy častěji obnovovat, aby nebyly pořád stejné,“ upřesnil současné možnosti lezecké stěny vedoucí instruktor lezení nadrotmistr Miroslav Beneš. Zároveň prozradil, že přibyly také boulderové cesty, které jsou na nově opravené stěně v tělocvičně. „Dají se lézt i bez lana. Vojáci mají možnost si je vyzkoušet třeba v rámci ranní rozcvičky.“

Díky novým sklolaminátovým plátům na šikmině, které připomínají strukturu skalního masivu, je teď výcvik mnohem bezpečnější. Organizátoři kurzu tak mohou pokračovat ve výcviku například i tzv. Dülferův sed. „V tom základu se jedná o slanění osob přes dvojité lano, v základním kurzu zatím s dojištěním. Ve zdokonalovacích kurzech se trénuje i spouštění a vytažení břemene. Abychom udělali výcvik záživnější, zařadili jsme do našeho programu na šikmině i slaňování na hadici, podobně jako to dělají hasiči,“ doplnil nadrotmistr Beneš.

Právě rozmanitost  je základním stavebním kamenem každého kurzu. „Snažíme se to zpříjemnit a udělat pokaždé trochu jinak, protože se nám účastníci do kurzu často vrací. Stavíme vysokolanové překážky, aby si vyzkoušeli základní techniky, které by vojáci měli znát a které nejvíce využívají,“ popsal jednu z částí výcviku instruktor lezení nadrotmistr Karel Háječek.

Mezi ně patří např. manévry (napnuté lano na nohy jako základna a pak druhé lano natažené nad hlavou na ručkování) nebo francouzský způsob k překonávání rokle. „ Není to vůbec jednoduché. Když máte řízeně spadnout a dostat se zpátky do původní polohy, tak je to hodně fyzicky náročné. Lano totiž pruží a není to jak udělat výmyk na hrazdě,“ svěřil se se svými zážitky tělocvikář  152. ženijního praporu desátník Michal Bárek, který je na základním kurzu už podruhé. Protože se zabývá lezením i v civilu, je pro něj vojenská odbornost velkým přínosem. „Tady se dává mnohem větší důraz na sebejištění. Při běžném lezení po skalách nebo na umělé stěně se to příliš neřeší. Líbí se mi ten profesionální přístup našich instruktorů.“

Kromě lezeckého trenažeru v posádce Bechyně využívají řídící kurzu k trénování i jiná místa. Jedním z nich je např. bechyňská ferrata nebo umělá stěna v Písku. „Tady si mohou zalézt ve výšce až 15 metrů, vyzkoušet daleko větší převisy a větší rozmanitost cest. Prostě si čichnou ke sportovnímu lezení, protože předpokladem každého správného instruktora je, že se lezení věnuje i v civilu,“ dodal Beneš.

Na základní kurz lezení navazuje zdokonalovací kurz, který se bude konat v květnu, týden ve Vyškově na Jakubu a pak týden v Jeseníkách na skalách.