Dítě je obrazem svého rodiče, říká zkušební instruktor Strejc

Začínal na Dukle jako miřič děla. V současné době má nejvyšší možnou licenci zkušebního instruktora hned ve třech vojenských oblastech - v potápění, plavání a přesunech na sněhu a ledu. Poručík Michal Strejc z 15. ženijního pluku slouží v armádě České republiky už 30 let.

Původem Plzeňák si na základní vojenské službě armádu zamiloval a rozhodl se nastoupit k profesionálům, konkrétně do Pardubic k hloubkovému průzkumu. Před rokem 2000 se „průzkumáci“ spojili s Bechyňským praporem a tak se dostal na jih Čech, kde slouží až do dnes. Právě tady začala jeho cesta ke specializacím. „ Nejprve jsem se dostal k potápění. Protože jsem zaplaval nejlepší čas na útvaru, tak mě obratem poslali na kurz. Od té doby jsem se zaměřoval na všechno, co souvisí s vodou,“ popisuje svoje instruktorské začátky náčelník tělovýchovného centra.

Postupně získával celou řadu různých osvědčení, od hloubkových ponorů, záchranu a orientaci pod vodou, poskytování kyslíku při nehodě až po obsluhu barokomory nebo potápění pod ledem. „Já jsem měl tu výhodu, že jsem měl spoustu ponorů v civilu. V dnešní době je málo lidí, kteří tomu obětují svůj volný čas a peníze. Pokud ale chcete dosáhnout vyšší úrovně, tak to bez toho nejde,“ říká ženista z Bechyně. Podle něj je důležitá pravidelnost. „Když jde člověk do vody jen jednou za čtvrt roku, tak na získání sebekontroly je to málo.“

Nejnáročnější z těch třech specializací vidí Strejc potápění. Velkou roli tady sehraje nejen fyzička, ale je to hodně i o hlavě. „Pokud budete slabí psychicky, tak se budete pod vodou pořád bát. Na druhou stranu, bez dobré kondice zase nikdy neuděláte zadanou práci, protože v hloubce je to několikanásobně náročnější na sílu než na suchu.“ Důležité při potápění je umět dobře plavat. To jde v ruku v ruce s další specializací, s vojenským plaváním. V sobě zahrnuje celou řadu dílčích schopností, jako je svlékání ve vodě, skryté plavání nebo záchrana tonoucího. „Moje nejoblíbenější kapitola je nádechové potápění. Dlouhou dobu se v něm držel rekord. Na jeden nádech jsem pod vodou uplaval 82 metrů.“

Aby toho poručík z Bechyně neměl málo, rozhodl se intenzivněji věnovat i zimním sportům. Protože vyhrával celou řadu lyžařských přeborů, vybrali si ho tělocvikáři k další specializaci – přesunům na sněhu a ledu. „ Musíte umět samozřejmě dobře lyžovat, pracovat s vyhledávačem nebo lanem; k tomu patří lezení na stěnách s cepíny; mít přehled o horách a vědět, kde se co může stát atd.. Je tam toho strašně moc.“ Jak sám ale přiznal, jeho nejvíce na přesunech uchvátilo vázání na lyžích: „ Vždycky mě to zajímalo. Jsem schopný o vázání mluvit bez přípravy třeba půl hodiny v kuse. V dnešní době je výbava na jakýkoliv sport perfektní. My jsme ještě začínali na kandahárech, teď už je to posunuté úplně do jiné dimenze.“

Takováto fyzická všestrannost podle Strejce spočívá v přístupu rodičů. Co s dětmi dělají, kam s nimi chodí a v čem je motivují. To je základ jejich dalšího rozvoje. „Když jsem byl malý kluk, tak jsem s rodiči chodil v zimě na běžky, v létě jsem s nimi byl u vody nebo na lodi a pořád jsme byli v pohybu. Nebyl moc čas odpočívat.“  Podobným způsobem vede i svého 19letého syna, který díky tvrdým tréninkům získává jedno vítězství za druhým. „V současné době je v reprezentaci České republiky ve skialpinismu a je zařazený do výběru na zimní Olympiádu v roce 2026 v Itálii. Kromě toho trénuje triatlon. Letos jede na Havaj, kde bude soutěžit na Mistrovství světa Xterra.“

„Pokud se člověk chce něčemu věnovat, musí ho to především bavit,“ shrnuje bechyňský tělocvikář a dodává: „Mně je jedno, jestli ti vojáci budou dělat musado, lezení, plavání nebo potápění. Hlavní ale je, aby něco dělali a o něco se zajímali. To bohužel v dnešní době hodně chybí.“