Úvodní stránka > Pomoc civilnímu obyvatelstvu

Pomoc civilnímu obyvatelstvu

Ženijní vojsko nebylo ve své historii používáno jen pro podporu činnosti bojujících sil, ale vzhledem ke svým schopnostem, širokému spektru odborností a vybavení specifickými prostředky bylo v případě potřeby také využíváno k řešení krizových situací, jež byly obtížně řešitelné s využitím civilních složek, nebo k jejichž řešení nebyly v civilním sektoru odpovídající síly a prostředky.

Od roku 1945 se prováděly odminovací práce, jednalo se zejména o prověření a odminování železničních tratí, odminování prostorů nebo kontrolu a odminování objektů. Čs. armáda, především ženijní vojsko, prováděla v rámci této činnosti odminovací práce celkem na 50 místech území státu. Odstranila přitom na půl milionu min a současně zneškodnila munici a výbušniny na 1 142 vagónech. Ztráty vojáků při odminování činily
69 mrtvých.

Kromě odminování byla důležitým úkolem obnova nebo náhrada ve válce zničených silničních, někdy i železničních mostů, neboť civilní stavební podniky nebyly na tuto práci ještě připraveny a vybaveny. Proto v prvních letech po válce neslo hlavní tíhu tohoto důležitého úkolu právě ženijní vojsko.

Ženijní jednotky již od roku 1945 obnovovaly především železniční, ale i silniční mosty. Ponejvíce bylo při tomto používáno dřevo, později došlo k využívání souprav Bailey Bridge. Materiálu ale bylo málo a tak bylo často nutné nejprve ze dna řeky vyzdvihnout části zničené ocelové konstrukce mostu a tuto pak zabudovat a napojit na zachovalou část mostu anebo na dřevěnou část mostu. Mosty měly únosnost zpravidla 40 t a mnohé sloužily řadu let.

Ženijní vojsko se však podílelo i na odstraňování trosek zničených budov a továrních objektů, zejména jejich trháním.

V březnu roku 1947 při rozvodnění Dunaje v důsledku nahromadění ledových bariér českoslovenští ženisté spolu s maďarskými a sovětskými bojovali proti vodnímu živlu a v postižených oblastech prováděli evakuaci obyvatel, budovali ochranné hráze, odvodňovali zaplavené prostory a pomocí trhavin uvolňovali ledové bariéry.

Jednou z největších pohrom byly povodně na Dunaji v červnu 1965, kdy se na několika místech protrhly hráze na Dunaji a také na řece Nitře. K likvidaci záplav bylo nasazeno 11 000 příslušníků armády, z toho 7 700 tvořili ženisté.

Ve stejnou dobu došlo na Sokolovsku k zatopení povrchového hnědouhelného dolu Medard, kde se vytvořilo velké jezero a příval vody ohrožoval i vedení vysokého napětí, které napájelo ostatní doly a města na severu Čech. Opět pomohli ženisté z okolních posádek - Kadaň, Plzeň, Litoměřice i Terezín; zpevňovali terén kolem stožárů elektrického vedení, přehradili porušenou hráz, vyprošťovali zatopenou důlní techniku a pomocí čerpadel čerpali vodu ze zatopeného dolu.

V roce 1997 došlo k ničivým povodním v povodí řek Moravy a Odry. Ničivé záplavy si vyžádaly nasazení armády. Ženisté prováděli přepravu a evakuaci osob a materiálu ze zaplavených prostor, zpevňovali hráze, zřizovali náhradní mosty a podíleli se těžkou ženijní technikou na demolicích zničených domů, obnově silnic a cest, čistění koryt řek a potoků.

Další naléhavá potřeba nasazení ženijních jednotek se objevila v roce 2002, kdy Českou republiku zasáhly povodně, které svým rozsahem patří k nejtěžším přírodním katastrofám moderní české historie. Tyto povodně přímo zasáhly na 220 000 obyvatel České republiky ve 258 městech a obcích. Ženisté se podíleli na záchranných pracích, ale následně také na odstraňování škod a zmírňování následků záplav. Ženijními jednotkami bylo postaveno celkem 66 náhradních přemostění

Ženisté však nebojovali vždy jen proti vodě. Pomáhali například při hašení velkých lesních požárů, nebo se zapojili do obnovy poškozené infrastruktury. Například na počátku roku 1961 byly ženijní jednotky nasazeny ve městě Handlová, kde došlo v důsledku podmáčení k masívnímu sesuvu půdy.

S využitím techniky a trhavin poskytovali ženisté pomoc i v různých odvětvích národního hospodářství. Na vesnicích vybudovali stovky silážních jam, pomáhali při úpravě cest a rekultivaci pozemků.

V novodobé historii České republiky se ženijní vojsko nadále účastní při řešení krizových stavů, i když v menší míře ve srovnání s minulostí. K 1. 10. 2008 byla část záchranářských kapacit ženijního vojska předána Ministerstvu vnitra a část těchto kapacit zrušena, ženijní vojsko má tak jen omezené schopnosti provádět v rámci Integrovaného záchranného systému záchranné, vyprošťovací a likvidační práce. Mimo těchto prací se ženijní vojsko se svou technikou a lidmi podílí na evakuaci osob, zásobování elektrickou energií, stavbě protipovodňových a provizorních hrází, odčerpávání vody ze zasažených objektů, přepravě materiálu a likvidaci následků povodní, ale především si zachovalo schopnost stavět mostní provizoria s využitím prostředků poskytnutých Správou státních hmotných rezerv.

Po povodních v roce 2006 tak byly ženijní jednotky nasazeny na stavby náhradních přemostění, například 21 m dlouhého mostu mezi obcemi Ocmanice a Naloučany poblíž Náměště nad Oslavou, který 6. dubna postavili příslušníci 151. ženijního praporu Bechyně.

Při dalších povodních v roce 2009 ženijní vojsko plnilo obdobné úkoly. V rámci nasazení ženisté tehdejší 15. ženijní brigády postavili celkem 14 provizorních mostů.

Obdobně byly síly a prostředky nasazeny v rámci povodní, které postihly Českou republiku v letech 2010 a 2013, kdy v postižených oblastech ženisté postavili 25 mostních provizorií.

 

Autor textu: Lubomír Kroupa

Nahoru