Úvodní stránka > Historie posádky Bechyně

Historie posádky Bechyně

Na rozdíl od mnoha českých a moravských měst, která byla vojákům domovem i více než dvě století, patří jihočeská Bechyně mezi nejmladší posádková města v České republice. Tato skutečnost je zcela v protikladu k historii města, neboť bechyňský hrad patřil mezi správní centra českého státu již ve 13. století a osada v podhradí získala městská práva roku 1323 od krále Jana Lucemburského. Stálá vojenská posádka však přišla do Bechyně až během výstavby nového vojenského letiště v letech 1952 až 1954.

Od počátku své existence byla Bechyně úzce spjata s vojenským letectvem, a to především se stíhači. Prvním vojenským útvarem nové jihočeské posádky se v květnu 1955 stal 19. stíhací letecký pluk se svými zabezpečovacími jednotkami, letištním praporem a rotou pozemního zabezpečení navigace. O dva roky později, v září 1957, se do Bechyně dále přemístil 9. stíhací letecký pluk, následovaný v září 1958 velitelstvím nadřízené 1. stíhací letecké divize.

Zavádění nových typů letecké techniky bylo u 9. stíhacího leteckého pluku obdobné jako u většiny pluků. Postupně zde ve výzbroji byly stroje MiG-15, MiG-19 a MiG-21 všech verzí, kromě MiG-21R. Po dobudování zodolněných rozptylů pro tři letky (36 úkrytů) se stalo bechyňské letiště jednou z největších a nejlépe vybavených leteckých základen čs. letectva.

V šedesátých letech létala u pluku čtyřčlenná akrobatická skupina „Patrikovci“ na letounech MiG-19. Jejími členy byli kromě pilota Patrika ještě Vohlráb, Čuba a Borek. Následovníkem jim byla skupina „Box“ na strojích MiG-21F.

Bechyňské velitelství 1. stíhací letecké divize sice vzniklo jako jedno z řady obdobných velitelství, ale od šedesátých let zůstalo jediným divizním velitelstvím stíhacího letectva. Divize převzala tradici čs. leteckých jednotek ze Sovětského svazu za 2. světové války a od května 1955 nesla název Zvolensko-ostravská. Její standarta (dobově „bojová zástava“) byla dekorována mnoha vyznamenáními, z nichž některá připomínala válečnou tradici (Vojenský řád bílého lva „Za vítězství“, Válečný kříž 1939), jiná pak zásluhy o „budování socialistické vlasti“ (Řád rudé Hvězdy z roku 1975). Ke dni 30. září 1990 bylo velitelství bechyňské divize zrušeno.

K prosinci 1991 byl 9. stíhací letecký pluk přejmenován na 9. stíhací bombardovací letecký pluk. Naprosto nečekané rozhodnutí přišlo koncem února 1993, kdy byl vyhlášen rozkaz o zrušení 9.sbolp v Bechyni k 31. květnu 1993.

V období let 1993 až 1995 probíhala v areálu letiště běžná údržba. Od roku 1995 zde dočasně působilo organizační jádro 44. průzkumného praporu a v letech 1998 až 2003 se posádka stala domovem 4. ženijního praporu a 4. průzkumného praporu brigády rychlého nasazení.

Od roku 2003 bylo v Bechyni dislokováno Velitelství 15. ženijní záchranné brigády (v současnosti přetransformované na 15. ženijní pluk) s podřízeným 151. ženijním praporem a Pohotovostním oddělením Velitelství Vojenské policie Tábor.

Nahoru