Home page > Aktuality > Ženisté trénují v Boleticích ostré trhání a minování

Ženisté trénují v Boleticích ostré trhání a minování

Více než sto vojáků se od pondělí 18. dubna účastní výcviku v ostrém trhání a minování ve Vojenském újezdu v Boleticích. Zapojeni jsou jak ženisté z bechyňského pluku, tak vojáci z útvarů 4. brigády rychlého nasazení.

„Náš prapor je součástí 4. brigádního úkolového uskupení a v rámci něj plníme široké spektrum úkolů ženijního zabezpečení, které vyžaduje velitel 4. brigády rychlého nasazení v nejrůznějších bojových situacích," vysvětluje major Jiří Machoň, velitel 151. ženijního praporu. Vojáci tak mohou například budovat ochranné stavby, zřizovat a udržovat cesty či právě položit minové pole nebo v minovém poli nepřítele vytvořit bezpečné průchody pro postupující jednotky. Právě poslední dvě jmenované činnosti vojáci v těchto dnech trénují v jižní části Šumavy na ženijním cvičišti Sádlno.

Bezpečnost na prvním místě

Poté, co si v bojové výdejně munice vojáci vyzvedli miny s označením PT Mi Ba III, vydávají se červenobílými páskami označeným koridorem - tzv. dráze - k prvnímu stanovišti. Tady jim pyrotechnici nejprve minu překontrolují, zda není poškozená. Důležité je, aby měla v pořádku i madla. Samotná totiž váží 11 kilogramů a při náhodném poškození během transportu se mina musí vyřadit a následně zničit. Po kontrole se voják se dvěma kusy min dostává do adjustačního okopu. Tady pod dozorem velitele družstva vkládá do miny ženijní kombinovanou rozbušku.

Na konci dráhy se z dalšího prostoru soustředění vojáci dostávají k plnění samotné pokládky min. Pokud zřizují minové pole podle minového provazce, pracují ve dvojicích v možném kontaktu s nepřítelem. Proto vždy jeden ze dvojice toho druhého jistí – je připraven zahájit palbu a kolegu krýt.

Položit jedenáctikilovou protitankovou minu není nijak snadné a pokládka se musí řídit přísnými pravidly. Například plocha drnu, pod kterou ženista za chvíli minu schová, se musí upravit tak, aby se zvedla od vojáka směrem odkud se předpokládá postup protivníka. Poté, co si mina "sedne" do vyhrabaného lůžka, z ní ženista vyjme dopravní pojistku a zpětně zašroubuje automatickou pojistku, přikryje ji drnem, zamaskuje a odjistí ji, následně se opět odplíží do výchozího místa. Vše musí probíhat v tichosti a vojáci se víceméně dorozumívají posunky.

Důležitá je fyzička i souhra mezi vojáky

Ticho panuje také na stanovišti, kde ženisté cvičí vybudování průchodu v minovém poli, které si chvíli předtím položili. Tady pod velením poručíka Martina Jegly, velitele 1. čety, se týmy ve složení jeden plus šest vydávají s minobodci a minohledačkou do prostoru, kde se předpokládá minové pole.

Opatrně probodávají terén a ve chvíli, kdy objeví minu, ji musí označit buď bílým maličkým praporkem, který říká, že minu ženista zná, nebo červeným, v případě neznámé miny. Tři dvoučlenné týmy postupně propátrávají terén. Podle Jiřího Machoně je právě toto zaměstnání jedním z vrcholů přípravy a je velmi náročné. Už proto, že záleží hlavně na fyzičce, souhře mezi vojáky a tom, jak dokáží využít svých znalostí.

A jak se vyčistí průchod v minovém poli? Je to jednoduché. Ke každé nalezené mině je kromě praporku připevněna malá kotvička upevněná k výtažnému lanu. To musí být nejméně 120 metrů dlouhé a zpravidla velitel, který řídil práci ženistů v minovém poli, tahem za lano z bezpečného místa miny vyzvedne.

Výcvik ženistů pokračuje na Boleticích příští týden s ostrou municí.

Fotogalerie

Nahoru