Pot a dřina, ale i vyražený kus zubu – nováčci si prošli doškolovacím intenzivním výcvikem

„Když vás vzbudím o půlnoci, musíte být schopný se chopit zbraně a zvládnout její manipulaci bez mrknutí oka“ – to byl hlavní slogan instruktorů 151. ženijního praporu při Doškolovacím intenzivním kurzu (DIV) v Bechyni. 13 nováčků se v něm muselo doučit to, co kvůli koronaviru nestihlo při základním výcviku ve Vyškově.

„ Naším cílem bylo najít zlatou střední cestu, tzn., abychom něco zopakovali, abychom naťukli i ženijní oblasti, ve kterých se naši nováčci dál budou vzdělávat, a hlavně, abychom je srovnali na minimální úroveň ostatních spolubojovníků, kteří tady u nás slouží už delší dobu, „ upřesnil cíl plánování výcviku zástupce velitele 151. ženijního praporu major Jan Štipčák.

Čtrnáctidenní program tak obsahoval nejen vševojskovou přípravu, jako je střelecká, topografická, zdravotní nebo třeba bojové drily, ale i seznámení s útvarem, jak funguje nebo kde se co nachází.

„ Kromě těch mandatorních školení jsme se zaměřili i na útvarovou směnu ve smyslu strážní služby, protože tito vojáci budou v budoucnu určitě někdy hlídat polní sklad munice, který se nachází přímo u nás v posádce Bechyně,“ doplnil instruktor bojové přípravy 151. ženijního praporu nadrotmistr Petr Libič.

Největší zájem ale vzbudilo zaměstnání s EOD specialisty. Ti kromě zajímavé přednášky o zkušenostech ze zahraničních misí a nástražných výbušných systémech předvedli práci s detektorem. Zároveň nováčkům i vysvětlili, jak se zachovat při vstupu do minového pole.

„ Tohle téma mě hrozně bavilo. Je skvělé poslouchat lidi, kteří své profesy rozumí a mají za sebou bohaté zkušenosti. Člověk si toho hodně přečte, ale když mluvíte s někým, kdo něco skutečně zažil, je to úplně něco jiného, „ sdělila své pocity svobodnice Klára Benešová, která nastoupila na pozici řidiče velitelské roty.

Profesionalitu instruktorů celého výcviku si chválil i nejstarší účastník, desátník Miroslav Holienka.“ Do armády jsem se ve svých 50 letech dal hlavně z důvodu, že mě baví zbraně a technika. Vždycky to byl můj sen a až teď jsem se odhodlal ho realizovat.“ Holienka je vyučený automechanik a u armády sloužil ještě v době povinné vojenské služby. „ V té době jsem pracoval s technikou a teď se k tomu opět vracím, i když z pozice řidiče.“

Vyvrcholením dvoutýdenního snažení byl jednodenní komplexní výcvik, ve kterém si zopakovali všechno, co se do té doby naučili. Od topografických znalostí, přes chemickou přípravu až po zdravotní pomoc. Na závěr ještě účastníky výcviku čekal test a celkové vyhodnocení.

„ Já jsem byl s touto skupinou velmi spokojený. Po dlouhé době se sešla parta lidí, kteří jsou opravdu nadšení a mají chuť do práce. Ať už pršelo, bylo vedro, nebo byli unavení. Měli jsme tady při bojových drilech i rozražený ret a vyražený kus zubu, ale oni pořád makali a na nic si nestěžovali,“ zhodnotil výcvik nadrotmistr Libič.

Zkušenosti v rámci DIV získali nejen nováčci, ale i příslušníci štábu a jednotek praporu. Ti se proškolili v plánování, organizování a následně i řízení kurzu. „ Sesbírané zkušenosti pak využijeme při přípravě dalšího výcviku pro nově příchozí. Uděláme si rozbor toho, co se povedlo, co naopak ne a při dalším plánováním budeme zase o krok dál, „ dodal major Štipčák.

Další várka nováčků by měla na útvar dorazit na začátku příštího roku.