Od Sicílie až po polární kruh – četařka Romana Radostová projela s kamionem celou Evropu

400 tisíc kilometrů za volantem 40 tunového kamionu, řidičské průkazy na všechny skupiny vozidel a oprávnění vyučovat v autoškole – tím vším se může pochlubit četařka Romana Radostová z 15. ženijního pluku.

K řízení vozidel nad 3,5 tuny se vůbec poprvé dostala ve svých 21 letech, a rok na to už si osedlala svoji první „liazku.“ „Než jsem nastoupila do armády, tak jsem jezdila mezinárodní kamionovou dopravu, hlavně Itálii. V podstatě mám projetou celou Evropu, od Sicílie až po polární kruh. S kamionem s přívěsem.“

Ve svých 38 letech vzpomíná na své začátky za volantem s lehkou nostalgií. V té době byla žena, která řídí kamion, velkou raritou.“ Během svých cest jsem měla spoustu zajímavých zážitků. Nejvíc mi ale v hlavě uvízla zkušenost z Norska, kde nás vyprošťovala místní odtahová služba.“

Zdaleka to nebylo poprvé, kdy musela Radostová použít sněhové řetězy. Ty se ale ukázaly jako naprosto nevyhovující. „Když jsme srovnávali povinnou výbavu našeho kamionu s norskými řidiči, tak to bylo nebe a dudy. Např. mají úplně jiné sněhové řetězy, s hroty, které se zahryzávají do sněhu a nepodkluzují. My jsme měli klasické, a protože jsme byli bez nákladu, a museli jsme přejet přes vysoké hory, neměli jsme nejmenší šanci. Pořád nám to podkluzovalo.“

Jejím velkým koníčkem je i jízda na motorce. Na cestovní enduro nedá dopustit. „Moje nejdelší a možná i nejzajímavější trasa vedla až za Ural do Jekatěrinburgu. Je to vlastně rozdělovník mezi Evropou a Asií. Celkem jsme s kamarády najeli asi 9 tisíc kilometrů za 18 dní. Spali jsme pod stanem a jídlo jsme si ohřívali na vařičích. Kromě toho mám projetou i Albánii a Norsko.“

Svoje zkušenosti, které sama získala od zkušenějších řidičů, si nenechává jen pro sebe. Před sedmi lety absolvovala v civilu kurz učitele autoškoly na všechny skupiny řidičského oprávnění mimo autobusu a před čtyřmi lety složila zkoušky i na Vojenské akademii ve Vyškově jako instruktor přípravy řidičů. „ Romana nám pravidelně pomáhá s vedením kurzů. V současné době, kdy se všechno ruší kvůli omezení šíření viru COVID-19, je to veliká výhoda. Můžeme si výuku organizovat přímo u nás, v posádce Bechyně a nepotřebujeme externí školitele,“ vysvětlil instruktor bojové přípravy 152. ženijního praporu nadrotmistr Pavel Křivohlavý.

Podle něj je Radostová velkým přínosem i kvůli jejím sedmnáctiletým zkušenostem. „ Má něco za sebou a umí to předat té nastupující generaci řidičů. Myslím si, že když má člověk možnost čerpat ze svých osobních zážitků, tak je to daleko lepší, než když to máte načteno jen z knížek.“ Podobně to vidí i desátník Jan Pěknice z roty logistiky 152. ženijního praporu, který se na kurzu k získání vojenského „řidičáku“ skupiny C+E připravuje k nasazení do zahraniční operace eFP Lotyšsko. „ Četařka Radostová je vyježděná víc než my všichni tady dohromady. Navíc to umí i dobře vysvětlit. Mně např. pomohla s couváním s vlekem. To je velká alchymie.“

Nejdůležitější ale ze všeho je osobní přístup. „ Romana má obrovskou výhodu v tom, že jí řízení i učení baví. A když někdo dělá to, co ho baví a umí to, tak už nemá jinou šanci, než to dělat dobře,“ dodal Křivohlavý. Četařka Radostová v současné době působí u roty logistiky 152. ženijního praporu. Za sebou má pozici řidiče na velitelské rotě, kdy vozila zástupce a nakonec i velitele 151. ženijního praporu.