Hlavní je překonat strach a raději všechno třikrát překontrolovat

Vázání uzlů, slaňování nebo překonávání překážky tvz. na Francouze se učili ženisté v posádce Bechyně v rámci Základního kurzu vojenského lezení. Na výcvikovém trenažeru Jakub strávila devítka začátečníků převážně ze 152. ženijního praporu v druhém říjnovém týdnu pět dní, během kterých si prověřila nejen svoje fyzické síly, ale i psychickou odolnost.

Základem každého lezení je umět zacházet s lanem, materiálem a následně se naučit i různé techniky lezení či jištění.“ V rámci tohoto kurzu se naši vojáci seznámili i se slaňováním nebo výstupy po laně pomocí samosvorných uzlů. Nechybělo ani komplexní cvičení, do kterého jsme zakomponovali i stálé fixní cesty tzv. ferraty přímo v terénu, „ prozradil náplň výcviku instruktor skalního lezení a náčelník tělovýchovy 151. ženijního praporu poručík Tomáš Linhart.

Účastníci kurzu si mohli své čerstvě nabyté znalosti vyzkoušet v praxi hned první den, kdy po základních instrukcích se vypravili do vyšších pater lezeckého trenažeru:“ Ze začátku jsem měl velký respekt. Už jenom lezení po žebříkách mi dělalo problémy. Ale člověk si rychle zvykne. Určitá nejistota ale pořád zůstává,“ popisuje svoje počáteční pocity svobodník Tomáš Dostál z 1. roty všeobecné ženijní podpory 152. ženijního praporu.

„ Občas se potkám s lidmi, kteří na zemi při nácviku uzlů nebo technik jsou úplné jedničky, ale jakmile vylezou do třetího, čtvrtého patra, tak najednou mají okno a všechno zapomínají. Může se i stát, že teprve ve výšce zjistí, že to pro ně není a jednoduše skončí,“ doplnil svoje zkušenosti se začátečníky Linhart.  

Celkovou odolnost si novopečení lezci prověřili v polovině kurzu, kdy si pro ně instruktoři připravili lehce adrenalinové atrakce. Mezi nimi byl např. ukloněný traverz dlouhý přibližně 70 metrů nebo vysokolanová překážka, která se překonávala tzv. na Francouze. Ta dala všem nejvíce zabrat „ Lezete v otevřeném prostoru, pod sebou ohromnou hloubku a ještě musíte zkoordinovat celé tělo, abyste nespadli. Popř. pokud spadnete, tak je zase problém se vrátit zpátky na lano, pokud tedy člověk nemá skvělou fyzičku,“ potvrdil obtížnost tohoto způsobu lezení Dostál.

 „ Cvičící se tak dostanou zábavnou formou ve spolupráci s instruktory do fyzicky i psychicky náročných situací, kdy překonávají sami sebe, včetně svého strachu,“ prozradil vedoucí instruktor rotný Miroslav Beneš ze ženijní stavební roty 151. ženijního praporu. Podle něho je důležité nikdy nic nepodceňovat:“ Naše hlavní práce je neustále hlídat kurzanty, aby nedělali zásadní chyby. Následky mohou být pak fatální. Ne náhodou se lezení bere jako nejtěžší speciální tělesná příprava zavedená v armádě. Tady stačí jedna vteřina nepozornosti, člověk spadne na zem a následky si pak ponese po zbytek svého života.“

Vojenské lezení se od civilního liší v mnoha směrech. Ve struktuře patří do tzv. užitých forem, tzn., že kombinuje jak pracovní, tak i sportovní lezení. „ Na účastníky našich kurzů klademe úplně jiné nároky.  V rámci přípravy zdokonalovacího kurzu lezou se zátěží, jako jsou zbraně, munice, taktika a celková výstroj. Výcviky organizujeme i v noci, kdy ten faktor tmy sehraje také zásadní roli,“ vysvětluje rozdíly vedoucí instruktor.

Odborné lezecké kurzy mají celkem 3 stupně. Základní, zdokonalovací a instruktorský, který se rozděluje ještě na umělé stěny a skály. Posledním stupněm jsou vedoucí instruktoři vojenského lezení, kteří zodpovídají za vedení kurzů, metodiku a udělování licencí.