Druhý nejlepší výsledek z ženijního kurzu v Americe si dovezl nadporučík z Bechyně

Naplánovat základnu na „zelené louce“ nebo se probourat skrz zeď do zastavěného prostoru – to byl jen malý zlomek toho, co se nadporučík Jan Rejmont naučil na ženijním kurzu určeného důstojníkům United States Marine Corps. 13 účastníků, z toho pouze jeden Čech a Filipínec, strávili téměř půl roku na vojenské základně Camp Lejeune v Severní Karolíně.

„ Kurz Combat Engineer Officer je určen nově narukovaným „mariňákům“, kteří se tady mají naučit co nejvíc ze ženijní oblasti. Proto byla větší část věnovaná převážně přednáškám a následně pak testům. Až ke konci kurzu jsme si prošli i praxí, „ přibližuje zaměření kurzu náčelník skupiny bojové přípravy štábu 151. ženijního praporu nadporučík Rejmont.

Angličtina je základ

Základním předpokladem pro účast na tomto kurzu byla nejen ženijní odbornost, ale hlavně znalost anglického jazyka. Před nástupem musí každý cizinec projít testem ECL, který si pak zopakuje ještě jednou při příjezdu na základnu. „ Důležité je také umět jazyk aktivně používat. Chvilku to trvalo, než jsem se do toho dostal, ale pak už to bylo bez problémů. Rozšířil jsem si slovní zásobu převážně z vojenské terminologie a dost mi to pomohlo se rozmluvit, protože tam ani jiná možnost nebyla.“

Bez plánování a prezentace to nejde

Hlavním úkolem bylo pro místní lektory naučit své studenty plánovat. Ať už se jednalo o zřizování zátarasů nebo průchodů v zátarasech, překročení vodní překážky či vybudování základny tzv. na zelené louce:“ Při plánování jsme museli myslet na všechno. Připravit celý harmonogram výstavby, nakreslit výkres. Součástí základny je např. i úpravna vody a zdroj energie, aby základna byla soběstačná.,“ vysvětlil Rejmont.

Důležité také bylo vše zpracovat do prezentace a tu pak přednést svému nadřízenému, v tomto případě přezkušujícímu lektorovi.“ U nás se obvykle vytvářejí prezentace k dokladům veliteli pouze při větších cvičeních. V Americe je ale zvykem dělat prezentace při sebemenším vyvedením jednotky. Proto na přípravu a plánování dávali během kurzu velký důraz.“

Urban breaching

Podle Rejmonta byl každý probíraný předmět zajímavý, hlavně díky jiné technice a vybavení, které v USMC používají. Nejvíc se mu ale zamlouvaly trhací práce a urban breaching, neboli násilné vstupy do objektů.“ Byla to pro mě úplná novinka. Jde o to, že pomocí výbušných prostředků se proniká skrz okna, dveře nebo zeď do předem určených objektů. “

Součástí kurzu bylo i přezkoušení MOS Specific Physical Standards, což je obdoba profesního přezkoušení zaměřená na ženijní odbornost. Skládalo se z netradičních disciplín jako např. vyrážení dveří beranidlem na čas, odsun raněného v kompletní taktické ústroji, zdvih makety těžkého kulometu, běh s APOBS nebo olympijské osy o váze 45 kg.

Opatření v rámci COVID-19 se nevyhnula ani kurzu

Průběh kurzu ovlivnila i opatření kvůli nákaze COVID-19. „ Museli jsme nosit roušky, hlavně v obchodech nebo v jídelně. V podstatě jsme za celou dobu kurzu neopustili základnu, vyjeli jsme ven snad jenom dvakrát. Všechno kvůli přísným hygienickým opatřením. Ale upřímně nás nic nenutilo opouštět základnu, protože tam bylo naprosto všechno, co jsme k životu potřebovali,“ doplnil Rejmont.

Výstupem celého kurzu je certifikát „United States Marine Corps“ a hlavně cenné zkušenosti, které může nadporučík při plánování výcviků v rámci 15. ženijního pluku do budoucna využít.