Druhá světová války versus mise v Afghánistánu - dvě generace válečných veteránů

Za druhé světové války působil v řadách Československé vojenské skupiny Ludvíka Svobody, účastnil se bitvy u Sokolova. Za sebou má celou řadu hrdinských činů, za které dostal dvě desítky ocenění včetně Zlaté hvězdy nebo Řádu Bílého lva. Generálmajor Antonín Sochor je válečným veteránem staré generace.

Na druhou stranu jeho vnuk vrchní praporčík 15. ženijního pluku nadpraporčík Robert Sochor je současným válečným veteránem. Účastnil se 3 zahraničních misí – dvě byly v bývalé Jugoslávii a jedna v Afghánistánu. „ Hlavním rozdílem mezi mnou a dědečkem je podle mého názoru v tom, že v době světových válek vojáci byli aktivně nasazovaní přímo do boje. Zatímco v současné době mají zahraniční operace trochu jiný význam – zajišťovat bezpečnost evropského prostoru, posilovat zahraničně-politický vliv a naplnit závazek solidarity. Hlavním záměrem je to, aby se do naší republiky válečné konflikty vůbec nedostaly,“ popsal odlišnosti vojenských generací nadpraporčík Sochor.

Vojenské povolání provází rodinu Sochorů už více jak 100 let. Už otec Antonína Sochora bojoval za první světové války na italské frontě.“ Já si mého tátu příliš nepamatuji, protože umřel, když mi bylo 7 let. V ten den, co zahynul, přišel ještě před tím domů a nakázal mámě, abych nejezdil s kolem ven, že jsou tam otevřený příklopy ke kanálům. To mi uvízlo v hlavě, „vzpomínal bývalý velitel 9. tankové divize v Táboře, plukovník Ludvík Sochor.

Nejen syn, ale i široká veřejnost si v tomto období připomíná jeho památku při memoriálu Antonína Sochora, který se každoročně koná ve Stráži pod Ralskem. Tam je také postaven pomník a místní škola nese jméno válečného hrdiny. Při pietním aktu se také pokaždé licituje nad Antonínovou smrtí.“ Stalo se to ve vojenském výcvikovém prostoru Mimoň u obce Hamr na Jezeře. Vojenské nákladní vozidlo narazilo do osobáku, ve kterém seděl i můj táta. Já jsem přesvědčen, i na základě důkazů z té nehody, že se jednalo o atentát. Nebylo to poprvé, co se mu něco podobného stalo. V té době byl totiž pro politickou společnost nepohodlný,“ prozradil Ludvík Sochor a připomenul, že životní příběh jeho otce je popsán i ve dvou knihách.

Antonín Sochor byl a navždy bude pro vnuka Roberta celoživotním vzorem. „I když jsme se nepoznali, protože zemřel moc mladý, dokážu si jeho obraz z vyprávění živě představit. Jeho zkušenosti se určitě nedají srovnat s těmi mými. I když mise v Afghánistánu už byla v něčem podobná. Ve srovnání s předchozími zahraničními operacemi tady šlo už opravdu o život. V Jugoslávii jsme se zabývali prioritně ženijním zabezpečením jednotek SFOR a pomoci místním obyvatelům při opravách mostů a cest,“ doplnil vrchní praporčík.

15. ženijní pluku se v současné době účastní 4 zahraničních misí – v Afghánistánu, na Mali, Sinaji a v Iráku.